Umírá slunce, růží věnce rdící
v západu na příkrov své nachy strou,
noc slzavá jak žena truchlolící
mohylu klene nad hrob hvězdnatou.
Tak jest a bude po vše věky –
nad mrtvou láskou růže zahoří
a shaslé, jež tu hřály papršleky
hvězdami z hrobu tmy se vynoří.