Vyprahlá skála, slunce stále pálí
a pramen v lůně jejím zrozený
s vlaživým mokem v cizí spěchá dáli
a rodnou matku tráví plameny.
V bolestech prahnouc puklo srdce skále,
jí svadlý list zející ránu skryl
a když tam ptáče símě vneslo malé,
keř růžový pak ránu zacelil.