Krvavé růže na trnovém keři,
v rozpuklém ňádru slzné krůpěje,
hle povzdech větru, jenž jich lístky čeří,
co sladké vůně kolem rozvěje!
Tajená rána srdce v skrytu ničí
a žití ráje hrotem uhnětá,
však bol kdy v trní pupencem vyklíčí,
vždy růží vonnou světu rozkvetá.