Ten oheň nechť vás stále v srdci pálí,
v němž veliký váš shasl myslitel,
ať božských září temný nepřítel
bludičkou svůdnou zrak vám neošálí.
Jak hvězdy zemské hranice ty plály,
v nichž vyvolenců svatý zástup mřel,
jich plamen hymny nebešťanů pěl
a jiskry z nich se světem rozsypaly.
Jen zápal v srdci, v duši, zápal v ruce,
byť celý svět tím požárem se vzňal
a v kacířské tak lidstvo zašlo muce.
Vždyť sluncem pak by vzplála země naše
a plamen její davy planet hřál
tmy noci v dálné pekla kouty plaše.