A já jsem zas teplo, jež v nitru se nítí,
když kolem vše tísní a studí,
jsem záře, jež proroky ideí budí
a temnotou věků jim k úsvitu svítí.
V mém žáru plá nádherné, krvavé kvítí
na věnec všem, kdo štváni a chudi
svou hvězdu si věrně nosili v hrudi
a s každým dnem o ni se bylo jim bíti.
Jsem krb, jehož vestálky čisté a bílé
jsou věků všech mučeníci,
slavní i skrytí, již v nadlidské síle
krás zemských se uměli zříci –
jsem odlesk té záře, jež v proudech se lije
z ran reka nejsladšího – krále Kalvarie.