Co je mi vlastně do vašich lesů?
Ale mám rád v nich divizny květ,
růžovou barvu zvonečků vřesu,
cosi, co nelze zapomnět.
Co je mi vlastně do vašich lesů?
Ostružiny jsou orvané.
Buchty se slívami z prázdnin si nesu
a srdce trochu zbodané.
Co je mi vlastně do vašich lesů?
Bukvice si tam seberte již!
K městu vlak letí – do dílny běsů,
dál kovat ducha nádhernou číš.
Adie, lesy, druhové staří!
Vraťte se, hoši, ke slabikáři!
Z komůrky bytné vidět je třpytné
podzimní hvězdy, jak zeleně září.