Jsou vzpomínky jak kytka vřesu,
ji vtknete doma za obraz,
a zdá se vám, i vůně lesů
i zpěv i stín tu kolem vás.
Jsou vzpomínky jak skřivan plesný:
ten sotva zdvih se z mokrých lích,
hned pozdraví vše písní vesny,
i kdyby ležel ještě sníh.
Jsou vzpomínky jak rozčeření
na hladkém duše zrcadle:
kruh za kruhem, a rozechvěni
jdem s nimi v ráje zapadlé.
Jsou vzpomínky – na žití dlouhé
vystačí sen jich vábivý –
a třebas puklé srdce pouhé
a trn v něm zůstal jitřivý.