Jest listopad, ten měsíc teskný,
jak v modré vůni hory tlejí –
a duše ve kraj pitoreskní
po příteli se ohlížejí.
Po soucitu, jenž v náruč svoji
by unavenou pojal hlavu.
Jest čas. Na prahu zima stojí
a smrt se hlásí k svému právu.
Ne o soudruha ke hrám máje,
o vážnější tu svazek běží.
Motýli mrtvi. Cesta zlá je
příboji těmi do zábřeží.
Ó bratři, kteří kynete nám,
kde věčně v slunci vesna kvete,
svou ruku schylte k srázným stěnám
a z vření vln nás vytrhněte.
Ať jednou rukou zachyceni,
tu druhou níže podat smíme,
řetězem lásky zachráněni
se všichni z mlh těch vynoříme.