Ženich jak jediný nachový květ,
toužebně rozpjatých paží –
kolem se nalévá – jemu však ret
sotva kdo skoupě jen svlaží.
Ach nemá ženich ten, nachový květ,
na číš ni pomyšlení –
jiný sen touhy duší mu zkvet,
teď dojde vyplnění.
Opustí člověk otce i rodičku
a přilne k manželce svojí –
Od Otce opuštěn, vzdává i Matičku,
se svou když Evou se pojí –
Ta právě ze srdce rány mu vstala,
cele, ach cele tak ho upoutala.