Za Zelenou Liškou
hřbitov s bílou vížkou,
hřbitov holý, opuštěný,
vítr vrzá mřížkou.
Rostou v koutech blíny.
Do žlutavé hlíny
poutník skryt tu, unavený,
dřímá jako jiný.
Zřídka kdy sem vkročí
muži chmurných očí,
druha do té hlíny vloží,
slza v řasu skočí.
Zvonek rozpláče se,
aspergil se vznese,
plaše vzlétne ptáče z hloží –
zas vše zamlkne se.
Smrti, družko milá,
víš ty, koho’s skryla?
ve tvém klíně dřímá skryta
hlava provinilá.
Hřešil, až Bůh bránil,
každý se ho stranil –
s jara na tom hrobě vřesném
pták si hnízdo schránil.