Po době květů pučících a vítězného zrání
doba vůně těžké, vůně zatuchlé.
K zemi, z které rostl, těžký klas se sklání.
Kosa šelestí a dává rány nahluchlé.
Bylo by to drsné, bylo by to teskné –
ale je to silné, krutě radostné!
Bez reflexí kosa vražedná se leskne.
Každý chce být živ – i ten kdo sel a žne.
Počkáme rádi na mládí nové a na příští krásu.
Je z čeho sít. I máky rudě zahoří zas.
K modrookým chrpám padá tlum snědých klasů
a o život teskní – hluchý jen klas.