Šumívaly, bouřívaly,
vztekle bily vlny o úporné stěny –
dnes už všechno klidno je –
chce jen pokoje
poutník unavený.
Slibovali, lákávali,
na konec ho s prázdnou přec odvšad psuli.
Dobře! Neměl beztak nic,
než pár hladných zřítelnic –
ty už pohasnuly.
Šlapávali, šlapávali,
po srdci i po všem, co mu svaté bylo –
Teď ať šlápne kdokoli,
dnes už nebolí,
už se utrápilo.