Ó, statečná – jsi přec jen žena taky!
Mohla jsi zůstat zlatě svobodnou –
však tebe zlákal lancknecht ledajaký. –
Čím sprostší oči, tím snáz probodnou!
A tak jste spolu vešli ve zásnuby.
A kontrakt platí jenom pro tebe. –
Tvůj pán se tomu cynicky jen zubí,
ty pereš onuce, a on tě vystřebe.
Ó, ten tvůj pán – ten hezky si je střídá,
jak která ženská kdy mu přijde vhod. –
Za jeho skutky hanba však a bída
na tebe padá. – On jde do hospod,
a tam svou bábu, když to právě baví,
když třeba ve hře vyzrát na hochy,
dá v posměchy a třeba do zástavy –
a prohru platí vždycky z její punčochy.
Sic stává se, když hloupé slovo řekne
ubohý kybic, jenž se přimíchal,
že vzorný manžel špádou troupa sekne –
ó, nemysli, že za tebe se rval!
Ty ovšem jemu hřebelcuješ děti –
ba načichlas už trochu rezem železa –
vždyť sama znáš je – pláč tvůj nocí letí –
on s mečem muž – ty žena, Chiesa.