Slavnou buď písní život náš Pánu,
jásavou v boji i vítězství svém!
Jak včelka pilná shledává duše
z života květů života krásu.
Rozkvete sama výsluním Krista,
až i ten svět pak zatouží po ní.
Zazvučí louten svatebních hlasy,
zašumí hedváb i v pohárech víno.
Zachovej, Pane, co milostí tvojí
na zemi rostlo, květ mého srdce!
„Ženichu smrtelný, nedotýkej se!
žárlivý anděl střeží květ Boží.“
V zápase bezradném duše tak děla.
Ale Bůh štědrý se zahanbit nedá.
Kdo je ten anděl? Zda nemá jich celé
legie nebes všemocný král?
Hledal můj ženich krásu v mé síni:
Taková, hle, jest ve věčném nebi.
Věnce nám poslalo z liljí a růží.
Cítíš, jak blažená vane z nich vůně?
A tak si ženicha, jenž jako lev přišel,
beránkem vedu k Pastýři duší.
Jaké to vítězství dobýt tak srdce,
celé a věrné a přetékající!
Dusný byl jako má smrtící lázeň
život tam dole v nevolném Římě!
Ale teď, ptáče za rosného jitra,
oddychá duše volností blahou.
S těmi, jež našli jsme, bratrská srdce,
s těmi, co našli svou příbuznost v Bohu.
Hosanna, Hosanna, zpívejte se mnou,
zpívejte sborem i každá pěj zvláště
života píseň u Kolébky Žití!