Dobře jsi mne, tatíčku můj,
dobře jsi mne chovat chtěl,
před úklady všeho světa
pevnou věž mi vystavěl.
Ale jak nit slunka zlatá
skulinou se protáhne,
tak i ve věž Boží láska
šípem žhavým zasáhne.
Na Barušku nehněvej se,
dobře jsi ji vychoval!
Kdybys ty byl poznal Pána,
byl bys též ho miloval.
A že mi tvá vlastní ruka
mladou hlavu skosila?
Bůh ti odpust – Bůh ti odplať,
mne s mým Slunkem sblížila!
Blízko, blízko, do náručí –
ach, vždyť již mi podává
Slunéčko mé, Krista Pána,
jeho matka laskavá.