„Prapory bíločervené,
dlouho a často jste vlály!
Vás větry divně zblázněné
po střechách umorousaly.
Saze jsou zhouba pro pravou běl,
slunko pro falešný šarlat –
co ještě zbylo, déšť to střel,
šlo to jak jíní s karlat.
Čeho moc, škodí bezmála.
Tak zní ta pravda krutá.
Běl vaše hezky zčernala
a červeň už jen žlutá.
Či soutěž zlá? Či moudrost volí,
co nemůže býti škodou?
Čerň ovšem nic již neusmolí
a rdít se není dnes modou –“