A tak nás táhnou milliony,
šlépěje tisknou v země prach,
upřené zraky v dál, v kraje ony –
a svět jde mimo jako v snách.
Hledáme město v nebeském svitu,
jdem v náměsíčném snění –
ten zlatý ostrov ve blankytu,
ty kraje probuzení,
tam, kde jasem svým se spíjí
duše světlem oslněna,
od hvězd našich, od lilií,
od slavíků pozdravena.