A když potom dospíváš, knížecí ty dítě,
na rytíře Božího křižmem pomaží tě,
v muže, v reka zocelen, zbroj dostáváš novou,
abys snesl utkání s říší Satanovou.
Ó radostné zápoly – boj ten marný není:
nad hlavou slyš Orlice Ducha ševelení!
Není útok nad síly, jímž se peklo valí,
podnes vítězný ten meč, jímž tě pasovali.
Ale pomni v pokoře, rytíři můj milý,
čí to ruce vítězný boj ti připravily:
nejprudší že nárazy vybojoval předem
Ten, jehož znak na čele nosíš bitev středem.
Blah jest den tvých postřižin – Jemu vlasy rvali,
tvoje křižmo radostné – Jemu myrrhy dali,
a koruna trnová, které sloužíš v štěstí,
jaká jemu byla zlá, když ji musel nésti!
Poličkem jak laskáním v turnaj tys byl zvaný,
ale On šel smrtelně v boj svůj zbičovaný,
v srážku, nad niž po věky úpornější není –
tobě, milý rytíři – zbylo kořistění.