Hluboko v moři, skryta pod korály,
perlová mušle sní, tichoučký host. –
Bylo by krásně. Však třebas i malý
kamínek v nitru – i ten raní dost.
A vyrvat se nedá. Tlačí a pálí –
však časem se ohladí, až hrotů jest prost,
usedlé slzy jej kolkolem halí –
potápěč najde v něm nejdražší skvost.
Tak duše jest. Škeble v života moři.
Ni potuchy není o jejím hoři,
jež někdy jest kamínek a někdy jak meč!
Ne aby chabá rány se bála,
perlu však v každé vychovávala,
dej Ty, jenž duší Potápěč.