Velký kámen ostružinou
celý ukrytý,
Kristus Pán se nad ním vznáší
na kříž přibitý.
Povím ti to, ostružino,
bez vší lichoty:
chtěl bych u těch nohou Pána
býti jako ty.
Dlouho holá, dlouho prázdná,
dlouho nezralá,
silná však a krásná vždycky
věrně’s čekala,
krásná, když mu k ranám dýcháš
květů závějí,
krásná v tíži plodů zralých,
z ran těch krůpějí.