Jak září okna do ulic!
Shon kdesi v koutech dokonává.
Ó večere, mně o tobě se stává,
že popatřit ti zblízka v líc
v tvé oči hezké zadumané –
ta touha také někdy vzplane.
Za záslon bělí šťastný lid
se hovorem a smíchem baví,
muž spokojen – a andílci kol smaví,
zří z očí ženy měkký klid –
ó večere, tys mnoho skryl,
než všeho skrýt jsi nestačil.
Jak září okna do ulic!
A kdesi v koutech okna tmavá,
za nimi v dlaně skleslá hlava
a kromě smutku nic!
Tak hledí žití rub i líc
co večer okny do ulic.