Již zanechal jsi v lůně skal,
čím Tebe míti chtěli.
Tys hotov nyní se živými,
můj Spasiteli,
a dary své jsi vyčerpal.
A duše Tvá, ta vypuzená,
jen sebe ještě může dát –
však té, ó Lásko Umučená,
svět nechtěl právě znát!
Co chtěl bys tedy se živými,
Ty, pro ně dnes už nehybný?
Kam obrátíš se s dary svými,
kam půješ po ty dny?
Ó ty již víš, kam pospíšíš:
v tu tajemnou a tichou říš,
kde jest jich mnoho, jako Ty,
již střásli těla tíhoty,
v říš touhy odpoutané,
a sám od živých zavržen
zvěstuješ mrtvým spásy den
a sebe dáš jim, Pane!
Ó Lásko, jíž se divím,
přijď také k mrtvým živým!