Žilkovatý, hladký, mléčný –
ale tím i hotov již –
hloupý kámen, povalečný,
hračka dětí nanejvýš.
A na místě nevydrží!
Co již zlajdal světa jen,
strání, polem, řekou, strží –
teď tu civí vyvržen.
Hrany pryč. Ó hochu milý,
takhle s tebou není nic.
Nač pak by tě použili?
I ta dlažba chce dnes víc.
Kdybys aspoň šťastně trochu
byl se usadil jen dřív,
světoběžník, milý hochu,
neobroste jaktěživ.
Ale jako křemen pravý
mlčí zarputilec náš –
Hle, tu David běží plavý –
dost již slintal Goliáš.