Ó váso, pro nás rozlomená,
balsáme, pro nás vylitý,
ó lásko pro nás umučená,
náš Jesu na kříž přibitý!
Nám hořkne vše, kdož známe Tebe,
vše tomu tmou, kdo zrak Tvůj zřel,
a jinde-li kdo hledal nebe,
vždy poraněn se navracel.
Již koutku pro nás v světě není
a není ho ni u Boha:
tam tíhne duše v roztoužení,
však prchá zase ubohá:
Ji spravedlnost svatá leká,
toť záhubný jest slabé lék –
ó Spasiteli, pro člověka
jsi nezanechal útulek?
Nezbývá již kam sklonit hlavy,
když závrať Tvá ji pojala –
ta dobrota Tvá, Přelaskavý,
na Srdci Tvém nám ustlala.