Děvče, děvče, vlaštovičko,
těšil mne jen na kratičko
švitor tvůj, tvůj pohyb hbitý
jako ptačích křídel kmity,
plachých očí pohled snivý,
nebeský tvůj úsměv tklivý –
paprsek, jenž zanik v dáli,
dřív než jsme mu jméno dali. –
Děvče, děvče, vlaštovičko,
slunkem bylo mi tvé líčko –
zbyla po něm jeseň snící
a na tebe čekající.