Skály na Adrii,
děla do vás bijí,
co z vás urvat chtějí
ti, co do vás ryjí?
Kámen na kameni,
jiného už není,
jiného tam odtud
není k uražení.
Skály, vzpurné skály,
mraky vojsk tam stály,
mraky vojsk tam zašly,
jiné přišly z dáli.
Rána ránu stihá,
ozvěna se zdvihá,
proti blesku blesk se
vyvolaný mihá.
Srdce, kámen malý,
vzatý z tvrdé skály:
kde ho ocel křeše,
vzniká požár stálý.
Pane jiné říše,
větší nad Mojžíše,
Ty znáš jinak tknout se
skalné srdce skrýše.
Bože nad národy,
hůl Tvá beze škody
udeř v srdcí kámen,
aby vyšly vody! –