Tichá noc, tichá noc,
po návsi tma čirá
od okénka po okénko
peruť rozprostírá.
Víš, děvčátko, víš ty,
když se nocí vláčím,
že mne bolí srdce, hlava,
ovité bodláčím?
Víš, že zrak můj ještě
k oknům tvým se vrátí,
když po návsi opuštěné
chasy zpěv se tratí?