To je zlata po obloze,
to je zlata po poli!
Navažte ho ještě honem,
klekání již hlaholí.
Široce vůz naložený,
klasy jen jen ševelí –
Bohu dík, jenž stokrát vrací,
co jsme v potu naseli.
Celá zem je svatou rukou,
Boží rukou vztaženou,
celé proudy žití tekou
rozrytou a zraněnou.
Kadidlový kouř se nese
díkem ke hvězd nádheře.
Unavené ruce spjaty.
Domem voní večeře.
Bohu chvála! A teď počni
obžínkové veselí!
Nechce On, abychom chmurni
k darům Jeho mlčeli.
To je hluku, to je šumu,
nežli vše se uloží,
a než anděl snu svá křídla
nad krajinou rozloží.
Zlata plno po obloze,
zlata plné stodoly.
Krátký sen, a k práci nové
jitřní zvon zas hlaholí.