Nač mám napřed myslit, Bože?
Na ty klouby vymknuté,
na ty ruce proražené,
na ty nohy přikuté?
Na ta muka, o nichž ani
učenci se neshodnou,
hledajíce bolným údům
polohu víc příhodnou?
Ale ne, nic nenaleznou
umem ani srdcem svým –
Bože skrytý, i Tvá muka
zůstanou vždy tajemstvím.
Nejen že muk cizích moře
pojmouti je nemožné
(kdo netrpěl, nepochopí,
a kdo trpěl, zná jen své).
Nejen proto – ale, Pane –
jak to říci mám?
Muk Tvých hrůzu vymysleli
člověk, satan i – Bůh sám!