Ty, jenž dosud trpíš na všech místech země,
Ty, jenž trpíš v těch, kdož milují Tě,
já to nejsem, jenž Tě nenáviděl temně,
já to nejsem, jenž Tě stíhal lítě,
já to nejsem, jenž Tě hnal
před zavilý tribunál,
zrádce hledal a lid štval,
hlasem na Tě žaloval –
Já to nejsem! Ale jak to povím lidem těm?
Mám si také mýti ruce s Pontským Pilátem?
Gestem tím se s farisei sešel Pilát na vždycky.
Byl to na ty umyvače výsměch cynický,
aneb duše rozpoltěné omyl tragický?
Ale ne! Tak z vin se mýti, toho žák Tvůj nečiní.
Takovés nám nezanechal, Mistře, náčiní.
Vinen, vinen, stokrát vinen, tak jak Pilát byl,
tím, že povinnost svou svatou dost jsem nečinil,
vinen, vinen, stokrát vinen, Pane, vyznávám!
Vím, že tím na hříšnou hlavu krev Tvou svolávám,
ale prosím, ať mi není
k zavržení!