„Ba, bylo dlouho dobře nám,
ani jsme nevěděli...
A na tebe jsme, vzpomínám,
i trochu zapomněli.
Již nedali jsme čerstvou ti
za kytičku tvou zvadlou,
a nikdo nechtěl zdvihnouti
medailku, s šíje ti spadlou. –
A potom, děcka zvlčilá,
jsme do sebe se dali. –
Tys marně, marně prosila. –
Neslyšet medvěda z dáli.“