Blah byl mladé lásky věk,
rušné zasnoubení –
ale čas sladkých libánek
na dlouho stanoven není.
Ze švarné děvy ctihodná paní,
pečlivá, líbezná matka.
To se přec dychtí a stará a shání,
když rostou košilátka!
Bylo by myslet na útulek nový,
těsný již šedý je úl!
Kolovrat dcerce, knihu klučíkovi,
primiční oltář, svatební stůl. –
A oni rostou, sniví a smělí –
Bože, jak život ten letí!
Kéž by se také rády vždy měly
té matky Lípy děti! –