Byly to dlouhé roráty, tesklivé věky touhy.
A leta jdou, jak chodci mhou, řad šedivý a dlouhý,
a leta jdou tak za sebou, jak údery, když zvoní,
a lípa roste oblohou, a k zemi chýš se kloní
u cesty, jež jde klikatá, a procesí jdou po ní. –
A v modlení a škádlení tak doba mládí plyne,
a světem zatím roste cos a světem cosi hyne. –
Vyrostla lípa v pannu švarnou,
brzo by šumní chlapci ji našli;
ona však nedbá na kratochvíl marnou.
Matičky medailon prsa jí krášlí
a kytka polní. Má chudé a prosté
panenka mládí. Však roste a roste.