Matičko lípo, jak nacházím tebe!
Holé je místo, kde stával dům náš,
mračí se nad ním jen pochmurné nebe,
a ty mi umíráš!
Na věrný kmen tvůj kladu svou hlavu,
vychladla ovšem ve světě dost.
V srdci však pálí pro zašlou tvou slávu,
pro sladkou velikost.
Usínám znaven. První noc doma!
Doma! A chud a opuštěn!
Duši mé šeptá však mednýma rtoma
duše tvá věků tajemný sen: