„Trpko je vzpomínat. Bezměrný žal
zaryje v srdci jak rádlo.
Všecko, čím duch kdys povzlétal,
vše těžce nazpět padlo,
všecko, čím býval kdysi blah,
vše zvrátilo se ve zlo,
zoufalství v ledných lavinách
na duši se nám svezlo.
Ó, vraždí u nás tesknota. –
Snad jinde míň žal drtí.
Mně stydno bylo života
a líto marné smrti.
A tak jsem šel. Své duše květ
jsem cizím nes i tělo.
Však neoblažil širý svět.
Po tobě srdce mřelo.“