Jest jeden nedobytný hrad, jest jeden v skále hrob,
tam, Kriste, pojď na chvíli spat – tož srdce do útrob.
Byl hrob to náš – má býti tvým. V sadě zkvétajícím
zahradníkem pečlivým zjev se hledajícím.
Mrtev vcházíš, ožiješ v zahrady té lůně,
vypěstit ji sobě chceš v poupata a vůně –
přijď, kde otevřeno jest – srdce touhou stůně.
Mnoho křížových jest cest. Každý svou má málem.
Obyčejně začíná: Nechceme ho králem!
Ale pak se rozchází v žití všemi směry –
s Kristem nebo bez Krista. Počet pádů sterý,
různá cestou setkání, druhové se mění,
různé také poslední bude zastavení. –
Ó kéž aspoň dospěje tam má duše k Němu,
s Nikodémem zaplane láskou k Zmučenému
a pak v sobě ustele ku vzkříšení Jemu!