Veroniko – vtisknout v duše řasy
sladkou Krista tvář na věčný čas –
jaká touha; Apoštol ji hlásí:
„Aby Kristus vytvořen byl v nás!“
Podal bych ji vroucně, bez výhrady,
ale chybí bělostný jí třpyt –
Bez ikonu pustý život tady,
musí, musí za vše získán být.
Popatřit jen dovol, jakým nachem
svatý obraz tvůj jest malován?
Potem, krví, slzami a prachem?
Také v duši povstává tak Pán?
Ó pak k dílu! Půda sic jest hrozná,
ale posléze snad přijde den,
že i v ní svůj drahý obraz pozná
dobrý Mistr můj pak potěšen.