Ty, Šimone, jsi řekl as, že ti ho jest líto?
A už jsi, milý, pod kříž podroben!
Tak už jest. Jak koho zabolí to,
že Spasitel jest štván a hanoben,
by sám byl pod kříž stisknut, svět už postará se.
A napřed hořko tak. Ty mozoly, uhnané v poli,
ve službě kříže pojednou tak bolí –.
Proč právě já? vzbouřená duše ptá se.
Však brzy sklopí zahanbený zrak,
v pohledu mírném společníka, Krista,
vše zjeví se jí jiné, přijatelné tak,
a úděl pochopí, jejž On jí chystá:
Ne proto Pán chce tebe druhem míti,
by břímě své si mohl ulehčiti!
Jeť Jeho kříž přec naše tíž! Kdo cestou najde ji,
vloženou na Pána v žáru poledním –
ten se chop jí, ó chop tím raději –
to ponese jen svou tíž – ale Iehčej s Ním!