Zas v prachu jsi. Zas zemi blíž. A takto vlastně nejblíže!
Jest nepojatno rozumu tvé sice ponížení –
však pro srdce v tom obtíže
pro samou vděčnost není.
Do úpadu! A marně přec? To výkřik byl kdys zoufání.
Na každý den být poražen a nikdy konce trýzni –
úzkostné duše volání
jen v hluché prázdno vyzní!
Kdys tížila, kdys ničila ta Sisyfova temná zvěst –
však tvojí láskou, Předobrý, jest od nás zažehnána.
Pohanský Sisyf mrtev jest
pro dítky Krista Pána.
Má každá snaha účinek, i ta, jež zdá se zklamána.
A ten, kdo padl stokráte – ať věrně vstane po sté!
I k němu mluví z prachu Pán.
Tím zákon nový světu dán,
jímž trhá síť se Satana
a říše Boží roste.