Vezmi lůžko své a jdi – řekl’s hříšníkovi.
Tobě také nesou již divný polštář nový,
abys na něm podřímal prostřed růží chvíli.
Vezmi lůžko své a jdi. Není nachem rudé,
není ještě – ale již brzičko tak bude,
purpur ti je pokryje, než se slunko schýlí.
Vezmi lůžko své a jdi. Položíš tam na ně
v úpalu a bolestech horečné své skráně,
pokryvkou ti budou jen teplé krve vlny.
Vezmi lůžko své a jdi. Tam buď uzdravený
neduh ne tvůj – ale ten, jímž jest postižený
od hlavy až do paty Lazar vředů plný.
Vezmi lůžko své a jdi. Tě teprv na ně svalí –
za tebou však mnozí jdou, kteří právě vstali,
nesou ještě lůžečka – památky svých bolů.
Vezmi lůžko své a jdi – Ty jim pravíš milý.
Každý vezmi křížek svůj, jejž jste sami sbili,
bude se vám lehčej nést, půjdeme-li spolu.