A zas dost zábav a starostí dost,
a časy plynou v minulost,
stejně řad dobrých i zlých.
Však jeden přišel, jeden k nepřečkání.
Zase se nad stůl obludný sklání,
ale ne bledý kreslič mnich –
dnes mnoho, mnoho, mnoho jich –
chirurgů zástup – a v horečné dlani
tolik jim nožů se blýská.
A potoky kolkolem tryská
krev teplá ze všech žil.
Kdo Evropu na stůl položil?
V narkose leží omráčená,
(nechtěli slyšet, jak úpí a sténá,)
a vůle nemá a vědomí nemá
a smysl jí zhas a rozum jí stojí,
jen každý nerv se chví –
a ty, co řežou, pojala tréma,
a ti, co řežou, se navzájem bojí
popatřit do očí. –
Trapná a šílená práce.
Zdaří se operace?
Doufají směle.
Jen srdce, páni, srdce ať je celé!