Jednou jsme tady pospolu, tak jaké upejpání? Tady je všecko ty a ty, chamrať i břichatí páni.
Ó, jen se nestyď, vašnosto! Máš oči – v sádle čárky, víš, já jsem taky chodil k vám s košem od Putifarky –
oh, byl to tuze nóbl krám za Memnonovou třídou – však housky – sedm hladných let, jež teprv, bratře, přijdou!
Svůj čas jsi trochu předhonil věcí tak delikátní! To smí si, brachu, dovolit jen hospodářství státní!
Potom to bude za to stát – tys dával za pakatel – vidíš, tak přijde za mříže i dvorní dodavatel –
No, co je platno! – A ty tam, co s tebou, smutný muži? Z tvých číší má přec farao nos jako jednu růži,
a Putifar, ten taky byl vždy hezky napařený, když od vás k ránu přidrdal; měls vidět pak ty scény!
Tak, co jsi sved? Tys bryndal as, tys chtěl je odučiti? Ó, zemězrádce! Nilu kraj nemůže suchým býti –
No, bez urážky! Kdo má znát egyptské vaše knify? Sídlíme zkrátka v paláci s divnými hieroglyfy.
Ba, tak to světem kolotá, jak v opojené hlavě, a v lapáku se shledají přerůzní lidé hravě:
vy, muži vlasti vážení, já, ultramontán štvaný, vy za cosi, já za svou ctnost, celibát zneuznaný;
vy žití v tvář jste hleděli, já v sny se hvězdné stápěl, pár facek shrábnuv od bratří i v cisterně jsem lapěl,
a teď zas zde. – Tak vidíte! Nermuťte se tak, bratří! Vás trápí sny? – No, to je kumšt! Můj zrak do dálky patří,
i vyložím vám planetu až ku podivu bystře – Hm, hm, tak koše, ptáků houf – hm, – to je vážné, mistře!
Povídám: tak se točí svět! Není to na legraci! Ty uvisneš a závod tvůj rozberou jinší ptáci.
Čeká jich houf, a jiný houf se křikem jejich zláká. Ti budou potom pekařit – oh, sedm let hladných kráká. –
Však ty, můj pane šenkýři, ty můžeš býti vesel: pít, to se bude zas a zas při světle nových hesel,
a kšeft tvůj zase rozkvete více než dnes a loni, a k vyšinám tě povznesou zas noví faraoni.
Oh, pít se bude, bratře, věř! Ostatní vše je klamné! – Mohl bys potom láhvičkou vzpomenout taky na mne.
Cookies on Poetry Cove