Jest mnoho krásy na světě
i šerednosti mnoho,
jenže jest vše tak spleteno,
až hlava třeští z toho.
Jest tolik v světě andělů –
a jsou to dobytčata –
a vedle bídný mrzáček,
a duše v něm jest svatá!
Ach, Bože, jak to spleteno,
až srdce z toho bolí –
vždyť mnozí s tváří Sokrata
jsou přece jenom voli.
Tak jest to již! A pak se dí,
že příroda prý správně
venkoncem tvoří díla svá
a člověka prý hlavně.
Ó nikoli! Dost zvrznul to
ten strojek porouchaný –
leč Velký Strojník nemá mít
nejmenší z toho hany!
On beztak není spokojen
s tak potřeštěnou prací –
a proto matce přírodě
výplody její vrací.
Jeť povinen své vlastní cti,
by líp šlo Jeho dílo,
by anděl vskutku andělem
a hádě hadem bylo.
Tož dobře tak, že v matku Zem
i z nás se všichni složí,
pak vyjde nové vydání,
to pod kontrolou Boží.