Raduj se Církvi, velebná máti,
raduj se v každém údu svém!
Jehož ti na smrt vyvedli kati
a zášť pohřbila kamenem,
z hrobu ti vstává, vítězitel,
jest živ, jest živ svých věrných přítel,
ó není smrti, není již,
korouhví živých stal se kříž.
Radostí okřej ze zimní mdloby
a vypuč v luzné květy zas,
nebudeš věčně chmurné mít doby,
přijde ti, přijde jarní čas,
by z nadějí ti zbyly trosky,
jest živ tvůj budovatel božský,
ó není bázně, není již,
na vítězství tě volá kříž.
Ó není písně jásavější
v tom teskném duší smrákání,
než důvěry v Něj nejpevnější
všech utištěných vyznání.
Prorazí naše slunce chmury,
zaleje všechno světlem s hůry,
ó není temnot, není již,
do úhlů světa září kříž.
S jarními zapěj ptačaty těmi,
vajíčky poděl děťátka –
vždyť ten, jenž křídly stíní zemi
a nás jak kvočna kuřátka,
klujícím vejcem vyznačený
jak ptáče vzlétá vyproštěný –
ó není pout, stěn není již,
je úderem svým rozbil kříž.
S čerstvými tedy zajásej květy,
jichž vůně všude proniká;
dušemi zazní, zazní světy,
dne toho píseň veliká:
ze hrobů nový život vstane,
dech nesmrtelný odtud vane –
ó nemá smrt, nic nemá již,
vše vzal jí navždy Kristův kříž.
Ó není písně jásavější
než žití, květ, zpěv, svoboda,
a duším Vítěz nejjasnější
v den veliký svůj vše to dá!
Jest marno držet ledy v jaře,
ve vonící a růžné páře
se trhá vše, vše pučí již –
a v samý květ se oděl kříž.