Jest Advent, ve snách nepokojný,
sterými rušen tužbami,
kruh vidin mátožný a rojný
točí se vírně nad námi.
Jest Advent šedý, plný vizí,
pln marné touhy dokola –
a vidin řada hasne, mizí,
a nikdo po ní nevolá.
Zmateno mlčí srdce, ústa,
a ruce klesly znaveně –
jen jedna z vidin zářně vzrůstá,
tož Jezulátko na seně.
Snad přijde přec! Snad pousměje
se na nás z hvězdné hlubiny!
Nitrem se náhlá bázeň chvěje:
rozplyne též v ty vidiny?