Tak v jeseni já četl v listí padlém: Zapomeň!
l v růže květu dechem mrazu zvadlém: Zapomeň!
Když zoranými lány skučel vítr,
on roznášel to krajem v křídle schladlém: Zapomeň!
Co bylo z jara, v létě zvadlo žárem,
zas příroda nám skytne v žití zmládlém: Zapomeň!
Hle, kotva, jež se ztápí v moři žalu,
i v srdce cévy zarývá se rádlem: Zapomeň!
Ta kotva těchy ztroskotaných lodí! – – –
Jak brání se jí srdce v žití schřadlém. – Zapomeň!