MLADÉ ZVUKY. (III. O, NECHOĎ JEŠTĚ SPAT!)

Tak krásné nebe, vonné kvítí, tak květuplná zahrada, a ty mne již chceš odejíti do říše snů, již vroubí mhla? –

Ó, nechoď ještě spat! Slyš! slavíka pět lásky naděj o zlatém vesny blaženství! Tys mladistvá! – Ó zůstaň raděj –

tam nezříš rovné krasenství! Ó, nechoď ještě spat! To lože chladné, bez okrasy ve chudé, temné komoře.

Ó, zůstaň, vyslyš prosby hlasy – zde krásněj, – než tam – na hoře. Ó, nechoď ještě spat! Nebudeš snít! Ach, nevěř zdání,

jen zde lze žíti v krásných snech! Již odcházíš – měj smilování – nenech mě – žití na hrobech! Ó! nechoď ještě spat!