Klášterní sídlo, kolem sad,
samoty kouzlo tkáno v něj,
mohutné lípy stelou chlad
a vůkol zmlká žití rej.
Tak ticho zde, že vábí sem
myšlenka každá družku svou,
duch čilý spěl by v tuto zem
a říši bujně obraznou.
Ve fortně bratři Jošt a Vít;
v jich hlavě, řeči tíži znát –:
„A – h, bratře, to jsem dneska syt,
do trávy semhle pojďme spat!“