Již jsi dotkal! krátké měl jsi lokte života
svízelného, jako příze když se zamotá.
Osnova tvá z tenkých byla nití,
proto strhalo se tvoje žití;
outek, jejž jsi do osnovy tkával,
z bolu jen a zármutku sestával.
Lehký člunek vozil tě v životě šírém,
až jsi přistál v tomto temnu čirém.
Bral-lis mnoho, vezmeš málo,
bral-lis málo, vezmeš víc;
dřív nad tebou rubem nebe stálo,
teď snad spatříš jeho líc!