Rozvál se teplý jara dech
a vešel slavně do sadů,
na větvích poupat tisíce –
to právních jara dokladů.
Pod lístkem poupě růžové
sen sladký večer dřímalo,
a z rána vnadů kol a kol,
že slunce je tak zlíbalo.
A šumí hájem listů šept:
„Aj, růže sňala záclonu!“
Všecky se kvítka pozvedly,
své králce vzdávat poklonu.
Zbudil se párek motýlů,
to lehké zboží v přírodě,
křidýlka jako z „Bazaru“
a roucho vždycky po modě.
K motýlům ihned v závisti
se můra černá přitasí:
„Ta růže, páni motýli,
mou dříve žízeň uhasí!“
Boj tuhý brzy konec vzal,
motýlů, můry na radost:
„Strpení, páni,“ růže dí,
„mám pro vás všecky medu dost!“